Mladý ochotník by si chtěl zahrát Truffaldina

Koníčkem šestnáctiletého Pavla Vaculíka je divadlo. A to hlavně komedie. Autor: DENÍK/ Martina Jarošová

31.8.2012 11:18

Ivanovice na Hané /MLADÉ TALENTY VYŠKOVSKA/– „Cirkus je tu.\" Přesně touhle větou zahájil dnes šestnáctiletý Pavel Vaculík z Ivanovic na Hané svou ochotnickou kariéru. Mladík, který už po víkendu nastoupí na střední školu do Brna, se chce divadlu věnovat i nadále, jak mu to čas dovolí. Teď se Pavel představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

S divadlem začal mladík díky ivanovické základní škole. „Každý rok se pořádá školní akademie, na které žáci vystupují a předvádějí, co umí, ať už je to zpěv, tanec nebo právě divadlo. Když jsem byl tuším ve druhé třídě, dostal jsem se tam i já. Měl jsem za úkol vyjít na scénu a říct: „Cirkus je tu,\" směje se Pavel, když vzpomíná na své první setkání s prkny, která znamenají svět.

Dodnes si tu větu pamatuje, protože byla také jediná, kterou za celé představení pronesl. „Protože to ale bylo hned na úvod, tak vždycky říkám, že jsem hrál titulní roli. Přesto mě za to učitelky pořád peskovaly, že mi to nejde, že nikdy hrát divadlo nebudu a že tam radši dají někoho jiného,\" vzpomíná Pavel.

Hra od Cimrmanů

Na další akademii, které se zúčastnil, si proto natruc připravil s kamarády scénku ze hry Divadla Járy Cimrmana Dobytí severního pólu. „Trvalo ti asi pět až deset minut a myslím, že to mělo dost velký úspěch. Diváci se smáli a někteří říkali, že to dokonce bylo lepší než originál. To nevím, ale rozhodně taková slova určitě potěší,\" směje se Pavel.

Na poslední akademii, které se na ivanovické škole zúčastnil, se povzbuzený úspěchem pustil do další hry, tentokrát Sluhy dvou pánů od Carla Goldoniho, kterou proslavil Miroslav Donutil. „Také já jsem hrál roli Truffaldina, tedy tu titulní. Scénka byla tentokrát delší, asi na patnáct minut, a všimnul si mě tam režisér vyškovského divadla Haná,\" popisuje mladý herec, jak se od školních vystoupení a účasti v dramatickém kroužku dostal až k ochotníkům ve Vyškově.

\r\n

Díky tomu dostal Pavel roli reportéra v komedii Jeden a jedna jsou tři . „Byla to spíš taková rolička než role, ale stejně jsem si ji užil. Ovšem když jsem šel na první zkoušku, tak se mi klepala kolena a myslím, že jsem se nikdy tak nebál, jako právě ten den. Pak jsem se ale nějak uvedl, se všemi kromě režiséra si potykal, a už to bylo všechno v pohodě,\" usmívá se mladý ochotník.

\r\n

Největší zábava je podle něj vždycky v šatnách. „Když se zkouší text a někomu to nejde, tak nejobvyklejší věta, jak se z toho dá vyklouznout, je „Mary, ty víš, co jsem chtěl říct.\" A hotovo. Jen to člověk nesmí používat moc často, protože by se tak hodinové představení klidně mohlo o dvacet minut zkrátit,\" říká Pavel.

\r\n

Do podobné situace už se prý jednou na zkoušce dostali. „Jednu pasáž jsme úplně vynechali a bylo to znát. Při představení však už šlo všechno jako na drátkách. Občas si některý z kolegů zaimprovizuje a přidá si tam nějaké slovo nebo větu navíc. To se mi zatím ještě nepovedlo, já měl totiž v roli všehovšudy pět vět. A při potlesku strávím na jevišti víc času než při hře,\" směje se mladík.

\r\n

Přestože od září začne dojíždět do Brna do školy, pokud jde o divadlo, zůstane v regionu. „Budu chodit do dramatického kroužku a předpokládám, že zůstanu u divadla Haná. Časově to snad budu zvládat, přestože kvůli dojíždění toho času nebude moc, tak to půjde. Ještě chodím do skautu, ale schůzky máme v pátek večer, takže to by ničemu nemělo vadit. O divadlo bych rozhodně přijít nechtěl,\" zdůrazňuje Pavel.

\r\n

Mezi jeho vysněné role, které by někdy chtěl předvést publiku, patří právě Truffaldino ze Sluhy dvou pánů. „Už jsem si vyzkoušel zkrácenou verzi, bavilo mě to a myslím, že je to typ role přesně pro mě. I když se tam tedy člověk dost naběhá,\" říká s úsměvem mladík.

\r\n

S pamatováním množství textu problémy nemá. „Člověk si jen musí skloubit dohromady to, co říká, s tím, co dělá. Největší problém, který může přijít, je v tomhle ohledu zapomenutí rekvizity. Například v Jedna a jedna jsou tři mám jako reportér fotoaparát. Jednou na zkoušce se mi stalo, že jsem si ho na jeviště nevzal a musel jsem to řešit tužkou a papírem, místo focení jsem prostě maloval. To jsem byl hodně nervózní, i když to byla jen zkouška,\" vysvětluje Pavel.

\r\n

Charleyova teta

\r\n

Druhá role, kterou by si chtěl zahrát, je Charleyova teta. Příběh z devatenáctého století vypráví o dvou mladících, kteří chtějí požádat své dívky o ruku. Protože ale k tomu v té době potřebovali doporučení solidní osoby, rozhodnou se využít tety jednoho z nich. Za tu se na jejich přemlouvání převlékne další z kamarádů.

\r\n

Právě tyto role prý Pavlovi sedí. „Už jsme několik mužských rolí v ženských šatech sehrál, nebo dokonce i přímo ženy, třeba Nastěnku z Mrazíka. Lidé říkají, že na to mám talent,\" směje se mladík, který tíhne jednoznačně ke komedii a mezi své herecké vzory počítá Václava Postráneckého, Zdeňka Svěráka nebo Miloně Čepelku.

\r\n

Přestože měl možnost zahrát si také vážnou roli Drákuly, komedie je mu bližší. „Bavilo mě to a byla to zajímavá role, ale myslím si, že slyšet z hlediště smích je daleko lepší, než když se lidé bojí nebo pláčou. A smích hlavně léčí,\" dodává Pavel.

\r\n

Autor: Markéta Forró

\r\n